úterý 31. května 2016

Nedokonalá

Ahoj,
  
   tohle je spíše pro holky, ale i kluci se v tom mohou popřípadě najít...

Víte, tenhle článek je hlavně o tom, abych si já sama uvědomila, co si vlastně o sobě myslím. Předem říkám, že to nejsou pozitivní myšlenky.


Celý život se proklínám za své nedokonalosti. Především tedy za svou postavu. Nikdy jsem si sama sobě do očí neřekla, že jsem hubená. Že už můžu přestat s těmi svými dietami a konečně vyslovit ty dvě jednoduchá slůvka: Jsi akorát... Ne, i když mi ostatní říkají, že se nemám za co stydět, že jsem hezká a štíhla, tak já to prostě nevidím. Nevidím se hezkou a v žádném případě hubenou. Podle mě mám velký zadek a ne jednou jsem byla popichovaná za to, že mám velká prsa. Mé břicho mi nevadí, ale připadám si pak trošku, jako kuželka. Prostě nedokonalá...

Kromě své postavy, díky které se stydím nosit leginy nebo obepnutá trička, abych pak neupozorňovala na svou hruď a zadek, se sobě nelíbím ani vzhledem. Mám špičatý nos, srdcovitý obličej a místo čtrnácti si připadám na deset(hlavně kvůli svému malému vzrůstu).

Vždycky jsem chtěla patřit mezi holky, které na tělocvik nosí leginy a tílka a nestydí se za své hubené postavy. To já, kdybych si vzala tílko a leginy, tak za prvé nepatřím mezi ty exhibicionisty, co se kliďánko odhalí, a za druhé bych se prostě cítila nepříjemně. Neustále bych se rozhlížela, jestli se někdo nesměje mému pozadí, nebo si narovnávala výstřih pořád nahoru.

Skoro brečím, když si se třídou prohlížíme fotky ze škol v přírodě nebo z výletů. Vždycky mě zachytí v blbé póze, a já se pak mohu jen stydět. A to třeba ani tak ve skutečnosti nevypadám. Vím, že se říká, že foťák přibírá, ale někdy mi přijde, že mi to ti učitelé nebo ten, kdo zrovna fotí, dělá naschvál.

Holky ale i kluci se mě občas zeptají, jestli používám make-up, řasenku nebo, co všechno se na obličej dá patlat. Nikdy jsem ani jedno na sobě neměla a moc se do toho nehrnu. Uhry nemám, což je snad jediná hezká věc, za kterou mohu být vděčná. No, možná ještě za oči, ale to je tak vše. 

Nevím, jestli se to někdy někomu děje, ale já to mám poslední dobou často. Stačí jen hloupý vtip, který ani není myšlen vážně, na mou osobu(konkrétně postavu), a já hned ztratím všechny pozitivní myšlenky, které jsem k sobě měla. Jednou si na moment myslím, že mi to snad i sluší, ale pak kvůli jedné poznámce se mě to natolik dotkne, že mám chuť si všechny přebytečné tuky odřezat. Nejhorší je, že když já se najím, tak ne aby mi to šlo do břicha, ono mi to všechno leze do stehen a zadku, čili se dostáváme k tomu, že vypadám, jak miniaturní kuželka.

Hodně lidí si do očí dokáže říci, že se sami sobě líbí, ale pane bože, jak to dokážou? Jo, vlastně už vím. Oni mají důvod k tomu to říct. To já nemám. Já byla, jsem a budu navždy nevýrazná, malá, buclatá holka, s kterou možná je většinou sranda, protože ráda baví lidi okolo sebe, ale nikdy si s ní nepromluvíte o šminkách, nebo tak. Nikdy si vedle mě nebudete myslet, že jste ošklivější, protože, to já budu ta vzadu. Ne, povahou, ale vzhledem.

A dostáváme se k dalšímu mému problému. Vždycky jsem měla hezké a štíhlé, a hlavně vysoké kamarádky, které už o klucích věděly své. Já se do toho tedy nehrnu, ale to jiná věc. Jo, pár kluků už mi řeklo, že se jim líbím, ale nikdy mě to nepřesvědčilo o opaku. Možná mám v tomhle malé sebevědomí, anebo je to jednoduše pravda. To, že jsem vždy záviděla kamarádkám krásné dlouhé nohy, to ve mně zůstane nadosmrti. Ne, že bych měla nohy krátké vůči tělu, protože to nemám, i když jsem prcek, ale nikdy nebudu mít tu odvahu, vzít si mini kraťásky. 

Doufám, že jsem se Vám teď nezhnusila, protože to by mě mrzelo. Když totiž píšu, připadám si krásná. Ne, vzhledem(to vůbec, proboha:D) ale vnitřně. přijde mi, že když můžu psát příběh, tak každé slovo, je takové mé malé povzbuzení, že je důvod, proč tu být. Nechci se zabít, to v plánu nemám:D, ale chci si dokázat, že nezáleží jen na tom, jestli jsem rozená modelka, nebo šedá myš. Třeba ty, co to teď čteš nade mnou ohrnuješ nos a divíš se, že někdo takový vlastně existuje. Že existuje člověk, který má nespočet kamarádů a při tom na něm není nic moc krásného. Není pěkný, není hubený a dokonce ani zajímavý... je jen přátelský, společenský a dokáže lidi přesvědčit o tom, že možná nevypadá, jako Paris Hilton či Angelina Jolie, ale je sám sebou. Nestydím se za svou povahu, stydím se jen za svůj zevnějšek. Jen za něj...

...ale za své myšlenky, bujnou fantazii, představivost a sny, za to se nikdy stydět nebudu...




neděle 29. května 2016

Liam Payne-Citát

''Sny jsou jako hvězdy- nemůžeš se jich nikdy dotknout, ale pokud je sleduješ, oni budou číst tvůj osud''

Liam Payne

Snění

Ahoj,

   víte, dlouho jsem přemýšlela o tom, jak Vám vlastně, tento článek předložit. Nakonec jsem se rozhodla, že to vezmu velice jednoduše.

Každý někdy sní, a ani já nejsem výjimkou. Ba, naopak. Já sním skoro furt. Sním o tom, jak bych si svůj budoucí život představovala, nebo čeho všeho, v tom svém životě chci vlastně dosáhnout. Nikdo neví, co s ním bude za deset či dvacet let(tedy pokud to není jasnovidec), jelikož svou budoucnost si nemůžeme úplně přesně do puntíku naplánovat. Ano, někdo chce být doktorem, tak logicky půjde na medicínu a bude tenhle obor studovat, ale nemůže vědět, s kým se v životě ožení či vdá. Nemůže vědět, kolik dětí se mu přesně povede přinést na svět, protože i chráněný pohlavní styk může být rizikový.

A o tom to vše je. O tom, že sice nevíme, co bude za těch pár roků, ale můžeme si to přeci vysnít. Já třeba sním, že jednou pojedu do Londýna, zahraji si v několika filmech a dozví se o mně svět. Sním, že vydám pár knížek a zamiluje se do mě Harry Styles, což je lehce řečeno ''absurdní
''. Ano, je to směšné, jenomže nikdo mi mou představu nemůže vzít. Můžu si snít, že se dostanu na Měsíc a postavím si tam vilu. Můžu si představovat, že Brad Pitt opustí Angelinu Jolie kvůli mně a můžu fantazírovat jako malá, že ze mě bude princezna, protože to je něco mého. Je to má touha a jsou to mé myšlenky. Nikoho jiného.

Čili sněte. Nemyslete si, že se to třeba splní. Nebo alespoň ne všechno: Ale sněte, protože je to normální a podle mého i krásné a přirozené. Moc dobře vím, že se nikdy za člena skupiny 1D nevdám, ale vezme mi tu šílenost z hlavy někdo? Ne...

Ze svých snů si splním možná jen část, ale to mi nevadí, protože každá věc, kterou si přeji a vyplní se, mi dá obrovskou motivaci k tomu, bláhově snít dál.

pátek 20. května 2016

Boy or Girl???

Ahoj lidičky, 
  na YT jsem narazila na fakt dobrý krátký film. Je to s anglickými titulkami, ale jde to snadno překládat. Doporučuji:)))





neděle 15. května 2016

#1 Fan Fikce- Thanks:3♥

Jste úžasní! Můj příběh se ve Fan fikcích umístil na krásném 1.místě! Děkuju Vám moc!♥♥♥

Zde můj příběh s H.S.↓↓↓

https://www.wattpad.com/story/59411265-♡-i-love-my-teacher-ff-harry-styles-♡


Připadám si nějak takhle: ↑↑↑ :DDDDD