úterý 23. května 2017

Nový začátek

Ahoj,
   určitě jste si všimli, že sem na blog už skoro vůbec nechodím...

A mrzí mě to, protože mě psaní sem baví.

Rozhodla jsem se proto, že začnu znovu, jelikož ho nechci mazat.

Vymazala jsem jen ty zbytečné a naprosto nesmyslné příspěvky, a od teď už to bude opravdový blog, kam budu psát články, které předají i něco Vám.

Holt si dám více záležet :)

Tak snad mě budete nadále podporovat :)
Těším se na lepší a kvalitnější budoucnost tohohle blogu <3

středa 12. dubna 2017

Sama...

Přijde mi, že většina lidí odchází... 

Jako bychom se navzájem odcizovali. Už to není, co to bývalo... Za upřímným úsměvem se skrývá faleš a ze známých tváří cizí obličeje...
Někdy si říkám, že ty lidi skoro nepoznávám, a přitom je znám takovou dobu... Nevím, proč mají potřebu mi lhát, proč mi musí neustále ubližovat, ale dochází mi, že je to možná proto, že jsme úplně odlišné osobnosti...

Jak se to stalo? 
Jak se z tak blízkých lidí mohli stát naprostí cizinci?

'Kdo ví'...říkají...

Ale, kdo to opravdu může vědět? 

Možná je to tím, že jsem příliš brzo odhalila své pravé já. Nebyli na to připravení, a tak se vzdálili.Vím, že jinde můžu začít od znova, ale copak mi to umožní?

Buch...

Buch, buch...

Jediná odpověď...

Chci na ně zakřičet, aby se vrátili, ale nejde to. Možná to nechci, možná potřebuji začít opravdu jinde a zapomenout, jelikož to všechno před tím, to jsem nebyla . Nejsem tak veselá, pozitivní, usměvavá... To si oni myslí... Já jsem...

Jiná...

Lepší definici nemám...

Někdy se mi nechce odejít, toužím zůstat, ale pak poznám realitu a chci utíkat. Daleko. Nejlépe tam, kde budu moci ukázat JI.

Říkejme jí tak. Říkejme tak mé osobnosti, která se choulí v koutě a je překrytá tou pracně vybudovanou maskou.

Mám kolem sebe spousty dobrých přátel, rodinu, vzhlížejících... Ale přesto všechno jsem SAMA... nebo si tak aspoň připadám...










úterý 21. března 2017

Čas

Říká se, že čas zahojí všechny rány. Smrt, lásku, zklamání...
Dalo by se říct, že je to dokonalý lék na všechno. Díky němu zvládneme překonat ztrátu někoho blízkého, protože když ubíhají dny, měsíce, roky, tak si postupně začínáme zvykat na život bez něj. Je to jako po operaci slepého střeva, kdy Vám zůstane jen jizvička nad tříslem. Nezmizí, ale vybledne, a vy na ní postupem času zapomenete.
Čas za sebou ale nechává vzpomínky, které nezmizí, a proto je vzpomínání tolik bolestivá záležitost. Já když se vrátím k něčemu smutnému, vždycky stisknu víčka těsně k sobě a snažím se myslí uklidnit tu bolest uprostřed hrudi. Po pár minutách ta fyzická bolest skončí, ale ta je oproti té psychické skoro neškodná.
Stejně jako u smrti, čas zahladí stopy i po lásce. Nejlépe, pokud ji nahradí nějaká jiná, jako když nalepíte náplast na čerstvě prasknutý puchýř. První dny se to nedá vydržet. Po měsíci se už snažíte postavit na vlastní nohy, i když to není vůbec snadné, a pak uplyne rok, a vy se s tím smiřujete. Začnete přijímat pozvání na rande od jiných kluků/holek, staré fotky strčíte do krabice pod postel a koupíte si nový prací prášek, abyste smyli charakteristickou vůni toho druhého.
Časem lidi zvládnou i odpouštět. Jednoduše se pokusí zapomenout a udělat tlustou čáru, jak se říká.
Škoda že na tenhle čas neexistují nějaké stopky, které si běžně koupíte v obchodě nebo na ně kliknete v mobilu. Mohli byste trápení urychlit či vrátit vše na začátek a začít od znova... Ale to jsou jen plané řeči, které stejně nic nezmůžou.
Já sama mám tu nevýhodu, že nezapomínám. Pamatuji si vše špatné, víc než to dobré, a proto to většinou tolik bolí. Ale od toho máme slzy, abychom skrze ně vyplakali úzkost, která nás tolik sužuje. Každá slza, která nám steče po tváři, nás aspoň na moment zaměstná. Vybrečíme se, unavíme a pak usneme.
O tom to je. Všechno v našem životě je jakýsi cyklus událostí a čas nám pomáhá ty opakující se věci zvládat...



pondělí 20. února 2017

Co láska v dnešní době?

Ahoj,
  dlouhou dobu jsem nebyla moc aktivní ohledně 'názorů' atd. Moc mě to mrzí, páč mě psaní sem hrozně baví, ale přijímačky, škola... znáte to:(

Napadlo mě ale jen takové krátké zamyšlení nad láskou, jako takovou, v dnešní době...
Přijde mi, že všechny pokusy Jane Austenové a romantické slaďárny prvního stupně úplně vymizely... Vždyť teď existují vztahy skrze sociální sítě, které vzniknou během několika týdnů, a po měsíci si ti dva jsou úplně jistí, že se milují... A to se nemusí ani vidět naživo... Dobře, jsou i případy, kdy to opravdu láska je, ale opravdu mizivé...

Vždycky jsem psala, že je láska nejkrásnější emoce, co z lidí dělá blázny atd. atd. Ale to je jen typ lásky, který si představuji já... To, že mě můj budoucí kluk vezme na šlapadla nebo na jinou romantickou kravinu, je jen iluze v mé hlavě... A když se na to teď dívám, musím se i skoro smát... Kam zmizel urozený pan Darcy, který byl ještě nedávno idolem každé ženy? To už nikdo nechce zažit tu přeslazenou pohádku se zápletkou a šťastným koncem? 
Protože... Mně přijde, že dnešní mládež, ve věku 14-18 let, popřípadě níže či výše, bere jako hlavní prioritu v lásce 'sex' *ehm, opravdu to slovo nemám ráda*. Věc, která by měla být něčím symbolická, když to tak vezmu, a měl by si to své poprvé každý zapamatovat, je teď na pořadu dne hned, jak dovršíme 15. roku... Ano, samozřejmě, že to má ve vztahu svou důležitost, děti, být si blíže a celkově ta atmosféra, ale... všechno má svůj čas, ne?

Proč to každý hned musí uspěchat? Vždyť, jestli se ti dva mají opravdu rádi, tak na to nemusí skočit hned v prvním týdnu 'vztahu'...
Jednoduše mi přijde, že je v dnešní době snad i módní výstřelek, přijít o ''P'' co nejdřív, abyste se mohli chlubit mezi kamarády nebo holkami... Myslela jsem si, že je tohle větší problém u kluků, že oni si na romantiku nepotrpí a chtějí hned jít na věc, ale zmýlila jsem se... Nějaké slečny 21. století jsou skoro postrach národa...

Možná jsem bláhová, naivní a možná nejdu s dobou, protože jsem se zasekla v 18-19. století, ale aspoň jsem si utvořila vlastní názor, a věřím tomu, že pravý smysl lásky ještě nevymizel...






pátek 3. února 2017

Můj upřímný názor na dnešní dobu

Upřímně?

Myslím, že je to čím dál tím horší... Nemyslím ohledně sociálních sítích, ony samy o sobě jsou dobré a vlastně i užitečné, ale jak s nimi nějací lidé nakládají, tak občas už musím zavírat oči. Copak si všechny holky myslí, že se zalíbí klukům jen skrze své výstřihy, polonahé fotky a odvážné pózy. Vždyť se můžete vyfotit úplně normálně, přirozeně a oblečené. Ta fotka bude mít mnohem větší úspěch, než když se budete takhle veřejně ponižovat. Kluci možná jsou občas prasata, ale to neznamená, že je zajímají s prominutím 'coury'.
A samotní kluci?
Přijde mi, že jsou sprostší a sprostší... Ale to by se dalo ještě přehlédnout, jenomže nějací jedinci jsou na tom už tak špatně, že blbnou jako ty 'nevyspělé' puberťačky. Nebo v horším případě každý druhý kouří, vapuje či pije. Holky nevyjímaje... A to je podle mě příšerné, když jim ještě ani nebylo osmnáct...

Nevím, proč v téhle době mají všichni potřebu tak rychlé vyrůst. Proč se chtějí hned odhalovat a už nemyslí na to, že by předtím mohla být i láska. Vždyť přeci každý se chce zamilovat do to pravého člověka a s ním se usadit, tak proč se na to jde takovým způsobem? Já sama se stydím i do plavek a na internetu nacházím holky v podprsence a kalhotkách. Někdy ani v tom ne. Já se bojím vzít si i hloupý crop top či tílko, abych si nepřipadala jako 'lehká holka'...

Nemluvě o tom, že teď už i každá dvanáctka má tuny řasenky a make-upu. Kde jsou ty řeči o tom, že přírodní krása je ta nejhezčí? Mně to přijde jako zbytečnost, když v tomhle věku ještě nemáme žádné vrásky ani nic podobného... Neříkám, že na nějakou oslavu, sešlost nebo večírek se to nehodí, ale do školy? Tam chodím pro to, abych se přeci něco naučila!

O gramatice, vzdělání nebo něčem takovém nebudu mluvit, to je na každém, jak je zodpovědný, ale předešlé body? Nad tím by se lidé měli zamyslet... Sociální sítě nejsou pro to, abychom je předělávali v lehké 'porno stránky'. Ne, jsou od toho, abychom sdíleli své zážitky, úsměvy nebo nové oblečení.
Tohle je můj názor... A pokud nejsem sama, tak aspoň vím, že tenhle proslov nebyl zbytečný...

úterý 10. ledna 2017

Mám svůj vlastní gif!

Sice jsem začátečník, ale konečně jsem si udělala svůj první vlastní gif. není to nic moc, ale jsem za to moc ráda :DDD

středa 14. prosince 2016

FRIENDZONE- Shawn Mendes / Jednodílovka

Ahoj,
  mám tu pro vás jednu krátkou jednodílovku a nechtělo se mi to úplně dávat na Wattpad, tak si to užijte♥

POSTAVY:

Naomi - hlav. hrdinka
Shawn


Naomi a Shawn jsou nejlepší kamarádi už dlouhou dobu. Oba si myslí, že nic víc než jen kamarádství mezi nimi nemůže být, a tak před sebou veškeré pocity tají, ale je tomu opravdu tak?

Dneska mi bylo vážně na nic. Vůbec jsem se nevyspala, protože vždycky, když jsem zavřela oči, viděla jsem nás dva se Shawnem, jak se líbáme v obývacím pokoji na gauči. Což je hloupost, protože já a Shawn jsme jen přátelé a nemyslím si, že by mezi námi mohlo být něco víc...
On má zájem o holky, jejichž popisu zdaleka neodpovídám, protože jsem malá a hnědovlasá, a jemu se líbí zaručeně jen vysoké blondýny.
Zamířila jsem ke své skříňce a chtěla si vytáhnout učebnici matematiky, když mi ''někdo'' zatarasil cestu.
,,Ahoj, kočko. Podnikneme dneska něco?'' ozvalo se nade mnou a já zvedla pohled. Shawn byl o hodně vyšší než já a většinou si ze mě kvůli tomu utahoval, ale líbilo se mi to. Připadala jsem si s ním v bezpečí. Každopádně jsem na něj koukala s otevřenou pusou, ve snaze chtíc něco říct, ale ihned se mi vybavil obraz nás dvou a já zrudla. ,,Děje se něco?'' zeptal se starostlivě, když jsem dlouho neodpovídala.
,,Ne..,'' zavrtěla jsem hlavou a proklínala se za své chování. ,,Jen jsem se nad něčím zapřemýšlela,'' jo, nad tím, jak tě líbám, Shawne... Zmlkni, svědomí! ,,A ano, ráda bych něco podnikla.'' usmála jsem se na něj a on mi úsměv zářivě opětoval.
,,Super, tak po škole čekám před školou. Nech se překvapit!'' mrkl na mě a zmizel mi z dohledu. Hypnotizovala jsem místo, na kterém ještě před chvíli stál a po chvíli se vzpamatovala. Měla bych s tím něco začít dělat!
*
Po nekonečně dlouhé době jsem se konečně dostala ven před školu. Šťastně jsem vydechla, protože jsem za sebou měla další perný den a rozhlédla se po školním parkovišti. Shawn už stál opřený o svého černého Mustanga a na nose měl posazené tmavé Ray-Banky. Zamával na mě a já se k němu rychlým krokem vydala.
Na přivítanou jsme se objali a pak si každý sedl na své místo.
,,Tak co škola?'' navázal konverzaci a já si povzdechla. Vytušil, že zrovna tohle téma probírat nechci a zasmál se.
,,A jak se má Mike?'' ptal se dál a já ztuhla. Abych vás lépe uvedla do děje, Mike je kluk, který se už hodně dlouhou dobu snaží o to, mě pozvat na rande, ale vzhledem k tomu, že to rozhodně není můj typ, se mu snažím vyhýbat.
,,Naštěstí nic.'' ušklíbla jsem se a Shawn se narovnal. Vycítila jsem z něj nejistotu.
,,Proč to s ním nechceš zkusit?'' položil mi váhavě otázku a já se zastavila v pohybu. To mi jako teď chce dohazovat kluky?
,,Protože mě kluci ještě nezajímají!'' zalhala jsem. Nemůžu mu přeci do očí říct, že se mi líbí on, a proto si nechci s nikým jiným začínat. Působila bych jako ty vlhký třináctky, které začnou radostně ječet, jakmile se na YouTube objeví nová písnička od Justina Biebera.
,,Žádní?'' ptal se dál a ošil se. Měla jsem z jeho chování divný pocit.
,,No...,'' začala jsem a on nahodil pohled, který mi jasně říkal, že se mám vyvarovat lžím. ,,Jeden by tu byl.'' zamumlala jsem a podívala se na své spletené ruce.
,,No, vidíš. Kdo?'' zdál se mi až moc zvědavý.
,,To je tajný!'' bránila jsem se odpovědi. ,,A navíc je to stejně marný. Nic neví a..a-'' rychle jsem si něco vymýšlela. ,,A já se ještě nelíbala, čili by bylo trapné, kdyby k tomu došlo, protože to neumím.'' po své nemožné odpovědi jsem se málem propadla hanbou. Nic lepšího mě vážně napadnout nemohlo? To by bylo snad už lepší říct mu pravdu. Shawn stočil zrak ke mně a zpomalil.
,,Cože? Ty se bojíš tohohle?!'' podivil se a já celá červená přikývla. Ano, taky to byl jeden z důvodů, ale hlavní je, že viník tohohle všeho, právě sedí vedle mě... Zaparkoval na kraji silnice a vypnul motor. Nechápavě jsem na něj koukala a on se ke mně otočil.
,,Myslím, že v tomhle ohledu můžeš být v pohodě, dobře?'' opatrně jsem kývla a polkla, protože jeho chování bylo čím dál tím víc divnější. ,,Věř mi, ano? Já...Jen něco zkusím.'' ujistil mě a já kývla znovu. Srdce mi začalo bít rychleji, jakmile se ke mně Shawn začal přibližovat. Bylo to jako v tom snu. Na moment se na mě zadíval a pak se s malým úsměvem sklonil k mým rtům. Letmo se o ně otřel a já jen opařeně seděla. Když se ujistil, že jsem v pořádku, svůj čin zopakoval a tentokrát se svými rty dotýkal těch mých o něco déle. Zavřela jsem oči a snažila se zpomalit svůj dech alespoň pomocí mysli.
,,Co- Co to bylo?'' vykoktala jsem, když se trošku odtáhl.
,,Malé zaškolení,'' hlesl. ,,Mám pokračovat?'' zeptal se a já chvíli mlčela. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mě to nějak rozhodilo, anebo že se mi to líbilo, ale odsouhlasila jsem mu to.
Polibek prohloubil a mé bušící srdce začalo zprudka narážet zevnitř do hrudi. Jednou rukou mě chytl kolem pasu a druhou mi dal za krk, aby si mě mohl přitáhnout blíž. Byl to divný pocit, Divný pocit ho líbat. Ale zároveň ten nejhezčí, který jsem kdy poznala.
Přesunula jsem se na jeho sedačku a sedla si na něj obkročmo. Své ruce přesunul o něco níže a kousl mě do spodního rtu. Zašimralo mě z toho v břiše. Svými prsty jsem se mu zapletla do vlasů a polibky mu náruživě oplácela. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že jsme se spolu líbali v autě, když ještě před chvíli jsem se styděla mu říct, kdo se mi líbí.
Jednou jsme se ale odtrhnout museli, abychom se nadechli. Vydýchávala jsem ten šok a zčervenala, když jsem se setkala s Shawnovým pohledem. Právě mě připravil o mou první pusu... Pro něj to nic neznamená, ale pro mě naopak hodně. Navzájem jsme si hleděli do očí a snažili se tomu druhému nějakým způsobem porozumět. Shawn měl v hnědých očích malé jiskřičky a zahlédla jsem i nával vzrušení.
,,Naomi?'' oslovil mě tiše.
,,Ano?'' zašeptala jsem nazpět.
,,Jsem to já?'' ztuhla jsem a odvrátila pohled. Nemohla jsem mu to říct, ale taky jsem mu nemohla lhát. Je to přeci Shawn. Můj nejlepší přítel, třeba to pochopí a oba se přes to přeneseme, i když to bude bolet. Na sucho jsem polkla a znovu se na něj podívala. Vyčkával a zkoumavě pozoroval každý můj pohyb. Vydechla jsem všechen vzduch z plic a navlhčila si rty.
,,Jo,'' šeptla jsem. ,,Jsi to ty.'' čekala jsem, že se zamračí a řekne mi ať si vystoupím. Nebo, že bych se měla rychle ''odmilovat'', protože on o mě nestojí, ale nic z toho neudělal. Místo toho se široce usmál a znovu mě políbil.
,,Díky Bohu,'' řekl tiše. ,,A já myslel, že už se nedočkám.''


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
♦Je to jen krátký úryvek, který mě napadl, protože jsem se poslední dobou dost koukala na Shawna. Chtěla jsem ho někam zapojit a ty se zdál být ideální:3 
♦Děkuju za přečtení♥

Btw, poslední kapitolka u AYSD.

https://www.wattpad.com/345212470-and-yet-so-different-h-s-e-s-and-yet-so-different